Děti
Při návštěvě vesnice vás jako první určitě zaujme počet malých dětí ve věku od tří do osmi let, díky kterým celá vesnice ožívá. Děti jsou opravdu kouzelné, i když jsou celé otrhané a ušmudlané. Ženy zde mají děti velmi brzo a jejich počet se liší rodinu od rodiny, často zde ale překračuje desítku. Příkladem je též Jacksonova rodina. Jeho otec má dvě manželky a každá z nich má mnoho potomků. Při mé první návštěvě jeho druhá žena Nakapone pečovala o malou holčičku jménem Pinina, které bylo v té době přibližně 1,5 roku. Ta se od ní téměř nevzdalovala a setrvávala většinu času v chatrči. Při mé druhé návštěvě o rok a půl později měla Nakapone další dítě a Pinina již okolo nás běhala plná energie a pomáhala mamce.
Vzhledem ke vzdálenosti lékaře, nedostatku peněz a životnímu stylu se děti rodí přímo ve vesnici. Již před porodem ale musí nastávající maminka dodržet mnoho pravidel. Většina z nich se nám může zdát bláznivá a doktoři by nad nimi jen kroutili hlavou. Těhotenství a pak i samotný porod je velmi náročný a žena při něm ztratí mnoho energie. Proto, aby nedocházelo během těhotenství k vážnějším komplikacím, těhotná po pátém měsíci těhotenství téměř nejí. Docílí se tím menší velikosti dítěte, a tím i jednoduššího porodu a menší pravděpodobnosti komplikací. Budoucí rodička má proto zakázáno jíst cukr, pít mléko nebo i domorodý čaj, který slouží jako přísun velkého množství energie. Z jídel může jíst hlavně rýži a ugali, a to pouze jedno jídlo za dva dny. Ugali je jeden z nejznámějších pokrmů v Keni. Jedná se o tužší hmotu, vytvořenou smícháním moučky zkukuřičných zrn a vody, po uvaření vznikne něco mezi naším knedlíkem a chlebem.Vydržet toto strádání je velmi těžké, a proto je veškeré jídlo z její chatrče přeneseno jinam a zůstává pod dohledem. Při porodu pomáhá porodní bába, která má letité zkušenosti. Novorozeně se hned zabalí do šatů napuštěných kozím tukem. Dítě je opečováváno v chatrči matkou po celý rok a mladá žena vychází ven pouze v nutných případech. Rodička při porodu ztratí mnoho sil, a proto je nutné jí dodat co nejdříve plno nové energie. Tu získá zpět pitím mléka s krví, což je podle Masajů zaručený způsob.
Po prvním roce je dítě pořád většinu času s mámou. Ta s dítětem na zádech nebo v ruce vykonává běžné denní práce jako vaření, starost o ostatní děti, nošení dřeva a vody. Jen jsem musel obdivovat, jak ženy v jedné ruce s dítětem byly schopné vařit pro celou rodinu třeba tři hodiny v kuse. Od druhého roku života je dítě celkem samostatné, pohybuje se v blízkosti matky a snaží se jí pomáhat s běžnými záležitostmi. Je úžasné, jak děti v tomto věku již pomáhají a mají zodpovědnost, což je kontrastní k dětem v západní civilizaci. Od čtyř let jsou děti plnohodnotnými členy rodiny a mají za povinnost podílet se na většině starostí rodiny a vesnice. Chlapci se starají přes den o dobytek - ráno okolo desáté vyráží se stádem koz nebo ovcí za pastvou a vodou. Toto stádo musí chránit též před divou zvěří, jako jsou například gepardi. Pokud se jim některé ze zvířat zatoulá nebo nepřežije, jsou za to náležitě potrestáni. Dále pomáhají s rozděláváním ohně, dojením mléka (zejména přidávaného do čaje) a při dalších menších činnostech. Holčičky zase pomáhají maminkám při každodenní práci. Je až nepředstavitelné, že i taková malá děvčátka na hlavě unesou pětilitrovou nádobu s vodou nebo hromadu dříví.
Od tohoto věku též část dětí navštěvuje školu. Jedná se většinou o školu podporovanou komunitou, do které chodí děti v rozmezí tři až osm let, ale právě kvůli rozdílnému věku je studium složitější. Většina rodičů pochopila, že ve vzdělání dětí je budoucnost, ale vzhledem k tomu, že je na dětech starost o dobytek, musí rodiče rozhodnout, které z dětí umístí do školy a které bude vypomáhat s dobytkem. Toto jsem zažil osobně, kdy jedno z dvojčat navštěvovalo školu, patřilo k nejlepším, a druhé se staralo o dobytek a anglicky skoro nerozumělo. Po zvládnutí výstupního testu mohou děti dál studovat na státní základní škole. Ta bývá většinou hodně vzdálena, a proto děti musí denně docházet velmi daleko, nebo tam přespávají a tráví celý týden. Za toto další studium je ale nutné zaplatit již velkou měsíční částku, a proto ji navštěvuje pouze minimum masajských dětí. V oblasti, kterou jsem navštívil, jsem poznal pouze dva chlapce, kteří navštěvovali druhý stupeň školy. Do budoucna se, doufejme, tato situace změní. Kolem patnáctého roku se dívky stávají plnohodnotnými-dospělými ženami a chlapci se připravují, že se stanou se masajskými válečníky a budou se starat se o ochranu a blahobyt vesnice.