Masajové a jejich život

Masajové jsou domoroví obyvatelé žijící zejména v jižní Keni. Jedná se o kočovné kmeny migrující v závislosti na dostupnosti vodních zdrojů. Tato migrace však není v posledních letech častá tak dříve, protože Masajové přišli o velká území, která teď patří do národních parků. Nutno dodat, že toto proběhlo bez jakékoliv náhrady.

Při své cestě do Keni jsem měl možnost navštívit několik masajských vesnic. V jedné z nich jsem pár dní i žil a mohl tak trochu poznat tamější život.

Ve vesnici žije několik rodin, které mají většinou stejné kořeny. Potkáte zde všechny věkové kategorie od dětí až po stařešinu. V každé vesnici najdete takového velmi starého muže, ke kterému všichni vzhlíží a mají veliký respekt. Snad každý obyvatel vesnice je jeho potomek. Vždy, když jsme potřebovali trošku klidu, byl to právě tento muž, který nás ‚zachránil‘ a poslal děti si na chvíli hrát jinam. Dokázal sedět dlouhé minuty vedle našeho obydlí a o něčem přemýšlet.

Všechny rodiny si navzájem pomáhají jak s hlídáním dětí, tak s vypůjčením surovin pro přípravu jídla nebo se starostí o skot.

Dalším významným a početným obyvatelem vesnice je dobytek. Ten je to nejcennější pro vesničany a je mu vlastně podřízeno téměř vše. Nejčastěji zde najdete ovce, kozy, osly a krávy. Podle množství dobytka je poznat, jak jsou vesnice a rodiny v ní bohaté. Bohužel vzhledem k suchému období posledních let přišla většina vesnic o téměř všechny krávy, které jsou přece jen náročnější, a v mnohých vesnicích zůstaly spíše jen ovce a kozy.

Jaký je počet dobytka, velmi snadno zjistíte na vzhledu vesnice. Právě kvůli množství trusu je vesnice také každým rokem o něco výš a výš :-). Myslím, že pro většinu lidí ze západního světa by bylo žití ve vesnici nehygienické a snášeli by ho velmi špatně. Obyvatelé vesnice vlastně šlapou ve zvířecích výkalech téměř celý den, ale asi to hůře vypadá, než jaké je to ve skutečnosti. Pro mě byl asi největší problém množství much v některých vesnicích. Bylo zajímavé, že domorodci je téměř nevnímali a i malé děti jich měly v obličeji třeba několik.

Samotná vesnice je důmyslně postavena, a to hlavně pro ochranu před vetřelci jako jsou lvi a hyeny. Je vytvořena do tvaru kruhu a jako plot zde slouží staré stromy a keře plné trní. Takový plot bývá až dva nebo tři metry vysoký. Za jeho vytvoření jsou zodpovědní válečníci vesnice a práce to není z nejlehčích. Křoví se musí tahat z velké dálky a ostny nejsou vůbec příjemné. Objevuje se i železný plot, který se ale do tohoto prostředí vůbec nehodí. V kruhovém plotě jsou většinou tři až čtyři vchody, které se na noc vyplňují dalšími keři. Tak je lvům či hyenám znemožněno dostat se do vesnice a zabít dobytek. Tímto však ochrana nekončí. Uvnitř vesnice jsou jednotlivé chatrče postavené většinou po jejím obvodě. Uprostřed jsou pak z křoví vytvořeny další kruhy, v nichž má každá rodina umístěna svůj dobytek. Krávy, pokud se ve vesnici vyskytují, se zde pohybují volně, a tak tam večer nebývá moc k hnutí. Přes den je ale vesnice bez dobytka, který je na pastvě, a tak je uvnitř najednou spousta místa. Nutno ale podotknout, že stopy po dobytku jsou nepřehlédnutelné a třeba taková situace při fotbálku s dětmi uvnitř vesnice, když jsem si zvrtnul kotník a poroučel se k zemi, všechny hodně pobavila :-)

Zajímavé jsou i chatrče domorodců. Pro někoho to bude možná překvapení, ale budují je místní ženy. Pro stavbu se využívá speciální dřevo, které je velmi pevné a tvoří základ a oporu domku. Tato kostra je oplácána směsí hlíny a trusu dobytka. Vzniklá směs vytvoří velmi pevnou hmotu, která odolá i největšímu dešti. To jsem měl možnost poznat na vlastní kůži, když jsem v chatrči nějakou dobu spal. Dovnitř se dostalo jen trošku vody vchodem, a to bylo vše.

Každý domek se mírně liší svojí velikostí a výškou, většinou podle šikovnosti stavitele a podle vzrůstu lidí v něm žijících. Chatrč má zpravidla tři místnosti. Vpředu se nachází vchod s dřevěnými dveřmi a chodbička, kterou se dostanete do hlavní místnosti. Nejedná se ale o nic velkého a tento prostor slouží pro vaření jídla a večerní posezení a debatování. Povídání a vyprávění historek Masajové prostě milují. Uprostřed místnosti se nachází ohniště a po jedné straně dříví na podpal. To je velmi praktické, neboť vlhké dřevo se tak rychle vysuší. Dále tu bývá pár poliček s věcmi na vaření a pro domácnost. Pokud není rozdělán oheň, je uvnitř chatrče velmi málo světla. Toho se sem trošku dostane malou škvírou ve zdi chatrče, ale vzhledem k velikosti je to opravdu zanedbatelné. Bohatší rodiny mívají i stoličky na sezení, ale většinou se sedí na kameni nebo barelu od vody a kolena tak trošku trpí. Je ale udivující, kolik lidí se občas do chatrče vejde. Zbylé dvě místnosti slouží jako ložnice. Manžel s manželkou spí každý v jedné z ložnic společně s dětmi. Je pravda, že místa tam moc nemají. Já jsem tam spal sám, ale musel jsem ležet úhlopříčně, abych si natáhl nohy. Postel je vytvořena pomocí dřeva a klacků, a tak je vyvýšena nad podlahu. Dávají se na ni pak dvě nebo tři kozí kůže a překvapivě je postel poměrně měkká a spí se na ní dobře. Jen usínání bylo pro mě celkem problematické vzhledem k velkému teplu a kouři. Ale protože domorodci nepoužívají žádné přikrývky, je nutné chatrč dobře vytopit, aby teplo vydrželo celou noc. V ložnicích je také malinká díra jako okno a zdroj čerstvého vzduchu a já to při spaní opravdu uvítal.

Většina domků je též vybavena malou komůrkou pro kůzlata, která musí být na noc oddělena od matky – to se dělá pro uchování mléka na dojení. Například čaj bez mléka si domorodci neumí skoro představit. Pokud v chatrči komůrka pro kůzlátka chybí, jsou umístěna v předsíni. V domku spí určitě i mnoho jiných zvířátek, ale to jsem radši ani nedomýšlel. Stačilo, co jsem zahlédl :-)